Polské produkční společnosti se činí. Nejenže do svých rozlehlých sítí chytají nadějné mladé polské spolky, jejich chtivá chapadla se natahují do oblastí na tisíce kilometrů vzdálených, dokonce až do westernových plání coloradského území. A že ulovili skutečně unikátní kousek, o tom se můžete na vlastní nebezpečí přesvědčit z poslechu ďábelského debutu „Superion“ amerického brutálně deathového tělesa Excommunion.

Vše začalo ve vší pokoře a čisté nevinnosti. Čtyřčlenná smečka amerických rebelů se natolik vzhlédla v brutálních grafikách a malbách Jacka Wisniewského, dvorního malíře polských Vader, že zkontaktovala Mariusze Kmiolka, manažéra těchto otců death metalu a vlastníka Empire Records, aby jim zprostředkoval mistrovu temnou ruku pro jejich albový cover. A tak se také stalo. A nejen to. Mariuszův čuch na výbornou hudbu přivedl Excommunion na půdu „starého kontinentu“, aby zde toto dílo dokonalo zkázu v podobě šesti skladeb této čerstvé smrtonosné kompozice.

Glen Benton, věčný odpůrce křesťanství, ale především drtič basové kytary a majitel zapáchajícího growlu smečky Deicide, bude mít zcela jistě z textů, které si pro nás pánové z Excommunion připravili, obrovskou radost. Zatímco množství death i black metalových kapel z Evropy opustilo vody anti-křesťanské lyriky, Excommunion přijímají toto téma s velkým povděkem a převážná část textové části se nesmlouvavě pere s tímto světovým jevem. Ne vše se však odehrává v podobném duchu, neboť jednotlivé skladby nás svým krvavým obsahem zavedou i do temných zákoutí všemožných démonů, černokněžníků a v neposlední řadě také barbarských hord, to vše vyprávěno z perspektivy první osoby, jako kdyby se pánové chtěli ztotožnit s pochmurnou částí svého prohnilého nitra.

Hudební tvůrčí schopnosti však těmto brutalistům rozhodně nechybí. Vůbec se netají tím, že jejich ušní cesty jsou poškozeny dlouhodobým poslechem deathových hvězd Morbid Angel a Immolation a bez ostychu se nebojí podobné postupy prodat ve svých výtvorech. Ani zdaleka to však není bohapusté vykrádání. K osvědčeným deathovým koncepcím připojují svářečským plamenem vlastní nápady a kreace, které je staví do modernějšího světla brutálnějšího metalu. Kytarové party rozpoutávají vznešenou bitvu, která kousek po kousku a sekundu po sekundě bude rozežírat vaši šedou kúru mozkovou. Neubráníte se ani při pomalejších pasážích, při kterých na vás bude chrlit dvojice ChristButcher a Kyle svůj pomalý chrčák s různým zabarvením a intonací. Takovéto dva rozdílné vokály mají v nevšední kreaci kytarových záplav opravdu sílu hurikánu. A to ještě nepřišla řeč na bicí, od kterých určitě nečekejte pravidelné rytmy jednoduchého ražení. Při poslechu takovéto nahrávky máte skutečně místy pocit, že se bubeník rozhodně nemohl narodit „pouze“ se čtyřmi končetinami. Když k tomu všemu připojíte dunivou basu, kterou obsluhuje hrdelní řvoun ChristButcher, dostanete materiál, jež se pyšní zejména svou dynamikou - rychlým deathem, ale také pomalým a dech beroucím úderem těžkotonážního bucharu na kytarové struny. A tak nezbývá než konstatovat, že takovouto prvotinu by do své stáje jistě rád přibral každý death metalový nadšenec. Jen neusnout na vavřínech …